Náboženská společnost Svědkové Jehovovi je v Rusku od roku 2017 zařazena na seznam extremistických organizací a jednotliví svědci jsou od té doby vystaveni policejním přepadením, prohlídkám a zabavováním literatury, zatýkáním a soudním procesům. Mezinárodní organizace svědků uvádí, že k letošnímu říjnu je v Rusku ve vězení 53 svědků. O situaci ruských svědků jsme Náboženském infoservisu několikrát informovali (naposledy zde). Přesně před rokem se jejich situace zlepšila: snad v důsledku dopisu religionistů z celého světa prezidentu Putinovi (více zde) byly v říjnu 2020 vynášeny méně přísné, a dokonce i osvobozující rozsudky. Brzy ale naděje pohasla a všechno se vrátilo do starých kolejí.
Tak byli letos 29. července v Rostově na Donu odsouzeni Vilen Avanesov (*1952) k šesti letům vězení, jeho syn Arsen Avanesov (*1983) a Alexandr Parkov (*1967) k šesti a půl roku vězení. Na tento rozsudek čekali ve vazbě od května roku 2019. Počet svědků, kteří byli odsouzeni k šesti a více letům vězení, tak dosáhl čtrnácti. Jak upozornil článek v Religion News Service, tvrdé tresty, udělené ve skutečnosti pouze za náboženské přesvědčení a nikoli extremismus, kontrastují s tím, že znásilnění může být potrestáno třemi roky vězení, únos pěti lety. Nejnovější obětí tažení ruských úřadů proti svědkům Jehovovým je Vladimír Skačidub. Minulé pondělí (11. října) byl devětapadesátiletý invalidní muž odsouzen v Krasnodaru ke čtyřem letům vězení.
V nemilosti ruských úřadů jsou i scientologové. Jejich situace je ale méně přehledná a méně dramatická: většinou se jedná „jen“ o zavírání dianetických center (obvykle kvůli ilegálním zdravotnickým aktivitám) nebo poboček Scientologické církve (moskevská byla uzavřena roku 2015). Zadrženo bylo pět scientologů při policejní razii v petrohradském centru roku 2017. Jeden ze zadržených, vedoucí petrohradské církve Ivan Matsitskij, byl propuštěn z vazby na kauci až po dvou letech roku 2019. Nyní (24. září) prohlásila Generální prokuratura Ruské federace dvě scientologické organizace za nežádoucí: je to organizace WISE (World Institute of Scientology Enterprises International), která sdružuje podniky vlastněné scientology nebo používající tzv. administrativní technologie zakladatele scientologie L. R. Hubbarda (1911–1986), a organizace Církev spirituální technologie (Church of Spiritual Technology), která se stará o literární pozůstalost Hubbarda, vydává ji a prodává. Jelikož se jedná o neziskové organizace, toto prohlášení, které pravděpodobně povede k zákazu činnosti, je možné vidět i jako součást likvidace zahraničních neziskovek na území Ruska.
Náhledová fotografie Vilen Avanesova, Alexandra Parkova a Arsena Avanesova: Religion New Service.
Některá zahraniční média informovala, že 30. srpna 2022 získala Scientologická církev v Holandsku daňovou výjimku jako obecně prospěšná společnost. Zpravodajství The European Times, zaměřené na informace o stavu lidských práv a občanských svobod, připomnělo, že amsterdamský odvolací soud uznal již roku 2013 scientologii za náboženství, a postavil tak Scientologickou církev na roveň jiným náboženským organizacím, které mohou využívat daňové výhody. Daňový úřad ovšem výjimku pro Scientologickou církev uznal až nyní, a to po deseti letech zkoumání jejích financí (začal s ním ještě před rozhodnutím soudu). Zprávu, kterou přinesly The European Times, převzala a doplnila německá Katolická zpravodajská agentura.
Status Scientologické církve je v jednotlivých zemích světa značně rozdílný, ale celkový trend je jasný: scientologům se pomalu daří získávat další země pro uznání své církve za náboženství a pro udělení daňových výjimek. K velkým úspěchům patří uznání ve Velké Británii roku 2013 a ve Španělsku o dva roky později. Doslova „bodem obratu“ bylo pro scientologii vítězství ve Spojených státech roku 1993 po 39 letech urputného boje s americkým daňovým úřadem (IRS), v němž příslušníci tajné služby scientologů (Guardian’s Office) spáchali v 70. letech minulého století i kriminální činy. Z veřejných informací Ministerstva kultury České republiky vyplývá, že Scientologická církev u nás se o registraci jako církve a náboženské společnosti podle zákona 3/2002 Sb. dosud nepokusila. Přehled toho, jaký status Scientologické církvi přisuzují jednotlivé země, poskytuje Wikipedia.
Jsou dvě hlavní překážky, které scientologům brání v dosažení společensky výhodného postavení církve či náboženské společnosti. Vnější pozorovatelé mají obvykle pochybnosti o tom, zda „náboženskost“ scientologů a jejich organizace je skutečně míněna vážně, anebo zda se jedná o pouhý manévr za účelem oslabení kritiky scientologických terapeutických metod a za účelem získání finančních výhod. V české společnosti tyto obavy z neoprávněné snahy scientologů získat takové výhody posílil bývalý kaplan Scientologické církve, který po svém odchodu z organizace zpochybnil (například zde), že by ji sami její příslušníci považovali za skutečně náboženskou. Tyto pochybnosti obvykle nemají velkou váhu v právním prostředí, protože Scientologická církev může snadno poukázat na množství vnějších znaků, které ji do kategorie náboženství zařazují. Pevnější právní oporu by mohlo poskytnout finanční hospodaření, což je ona druhá možná překážka. Kontrola nizozemského daňového úřadu, trvající až do letošního srpna, neprokázala žádné závadné jednání, a Scientologická církev v Nizozemsku tedy daňovou výjimku získala.
Náhledový obrázek: Budova scientologie v Amsterdamu. Foto: Pimdehaas, Wikimedia Commons.
Jenna Miscavige Hillová (spolu Lisou Pulitzerovou): K nevíře. Můj tajný život uvnitř Scientologické církve a dramatický útěk, Aktuell, Bratislava 2016, 392 strany. V originále Beyond Belief. My Secret Life Inside Scientology and My Harrowing Escape, William Morrow 2013.
Když jsem v srpnu v prodejně zlevněných knih žádal titul K nevíře za 99,- Kč (původně 399,-), několik knihkupců ho hledalo v zadních řadách regálů, kam zákazníkovo oko snad ani nedohlédne. Ano, tato kniha vyšla v češtině již před téměř dvěma lety a zůstala neviditelná. Její anotace je zde.
Rodné příjmení autorky – Miscavige – je totiž Čechům neznámé. Naopak ve Spojených státech je společenským i obchodním tahákem. Je to totiž příjmení také Jennina strýce, Davida Miscavige (*1960), který stojí v čele Scientologické církve. A protože se o tomto náboženském společenství hojně píše v amerických bulvárních médiích, je Miscavige známý v podobné míře jako další desítky scientologických celebrit v čele s Tomem Cruisem a Johnem Travoltou. Scientologii (a také Miscavige) tak propírá americký bulvár téměř denně.
Jenna Miscavigeová je typický apostata ve smyslu, který tomuto slovu přisoudili religionisté, zabývající se novými náboženskými hnutími: byla velmi aktivní scientoložkou (a dokonce členkou elitního řádu, zvaného Sea Org), organizaci opustila a stala se bojovnicí proti ní. Stála při zrodu velmi úspěšného fóra diskusí a zkušeností lidí, kteří vyrůstali ve Scientologické církvi a kteří se tím cítí být znevýhodněni, či dokonce poškozeni. Fórum Ex-Scientology Kids je přístupné zde.
Kniha je ale mnohem lepší, než by bylo možné z bulvárního odéru jména Miscavige a z bojového angažmá autorky očekávat. Je skutečně překvapivé, že Jenna dokázala popsat své dětství a dospívání v kolektivních zařízeních nesmírně náročného Sea Orgu bez nenávisti, často dokonce s oceněním. Popis je velmi věcný, podrobný, přiměřeně emotivní, ale převládající emocí není hněv ani zklamání (jak to u apostatů bývá), ale spíše smutek z odloučení od rodičů i sourozenců, z narušování přátelství neustálými přesuny i z nepochopení a z nedůvěry, které musela kvůli svému jménu a příbuznosti s nejvyšším šéfem čelit. Nezaujatě sděluje skutečnosti, které by určitě mohly být (a také často jsou) bulvárně ždímány: to, že členové Sea Orgu nesmějí mít děti (a ženy podstupují potraty), to, jak jsou tvrdě trestáni dlouhodobou těžkou fyzickou prací v tzv. rehabilitačních programech, to, že členové Sea Orgu nesmějí používat mobilní telefony ani televizi, a jsou tedy zcela bez kontaktu s okolním světem, to, že děti členů Sea Orgu byly využívány (v době dětství Jenny) k fyzické práci a nedostávaly běžné vzdělání, to, kolik tisíců hodin tráví členové a adepti Sea Orgu v auditinzích a jiných scientologických kurzech, a mnoho a mnoho jiného. Bez zbytečného odsuzování či komentářů tak mimoděk vyvstává neuvěřitelně dravé, soutěživé prostředí na vrcholu scientologického hnutí, prošpikované donášením, udáními, tvrdým nátlakem a zradou.
Jenna Miscavige Hillová (*1984) byla scientoložkou třetí generace – ke scientologii konvertoval její dědeček již v 50. letech, tedy dříve, než se narodil Jennin otec a jeho mladší bratr Dave (Jennin strýc, který se roku 1986 stal nejvýše postaveným scientologem). Celá velká větev této rodiny (včetně dědečka) ovšem scientologii postupně opustila: otec i matka Jenny i její bratři. Odchodem otce a matky byli příbuzní ve vedení scientologie natolik znervózněni, že k dosud oddané a věrné Jenny ztratili důvěru a pokoušeli se ji vystrnadit. Jenna nakonec skutečně odešla, ale drama odchodu ji (jak to často bývá) posunulo k roli bojového apostaty. Tato role – jak již bylo řečeno – ovšem není až na poslední dvě kapitoly vůbec znát. Jenom velmi výjimečně a asi v podstatě omylem uklouzne Jenně hanlivý výraz na adresu scientologie dříve, např. „vymývání mozků“ na straně 267.
České čtenáře, neznalé jména Miscavige, mohl také odradit překlad této knihy. Překladatelka Ivana Nuhlíčková se zjevně velmi snažila, ale nedohledala si mnoho českých výrazů ze scientologického newspeaku. Zatímco v originále tyto výrazy mohou být aspoň zčásti pochopitelné, v češtině zní jejich špatný, doslovný překlad neústrojně a český čtenář nad nimi může být v rozpacích. Kniha je také možná příliš silná na to, aby v ní nakladatel nechal udělat pořádnou korekturu – unikly tak dokonce i školácké záměny joty a ypsilonu v minulých příčestích.
A ještě o jedněch rozpacích českého čtenáře bychom mohli spekulovat: Jenna v celé knize důsledně hovoří o církvi, protože široké scientologické hnutí se skutečně prezentuje jako Scientologická církev. Ale v celé knize, která často detailně popisuje den za dnem života Jenny, není ani jediná stopa po obřadu nebo po čemkoli jiném, co by mohlo církev připomínat. Američané jsou na tento slovní zmatek, který scientologům zajistil ohromné finanční úspory, již zvyklí, ale v českém prostředí si pod slovem „církev“ představíme přece jen něco trochu jiného.
Zkrátka: důvodů, proč na tuto knihu i po drastické redukci ceny již dva roky padá prach v zadních policích prodejen s levnými knihami, je jistě mnoho. Každopádně je to ale škoda.
Náhledový obrázek: logo fóra bývalých scientologů, kteří v organizaci vyrůstali.
Série článků pojednává o charakteru a úspěšnosti hospodaření náboženských menšin.
Zajímavý případ vztahu náboženství a ekonomiky představuje scientologické hnutí. Jeho malá a málo významná součást – Scientologická církev – je explicitně náboženskou organizací. Ale nejen ti nemnozí scientologové, kteří se v církvi angažují, sdílejí předpoklad o mimořádnosti až božství jeho zakladatele, Američana L. Ron Hubbarda (1911–1986), a o jedinečnosti jeho spisů. Roli nezpochybnitelného a autoritativního „svatého písma“ hrají tyto spisy pro každého scientologa. Přitom se jen malá část z obrovského objemu Hubbardových textů zabývá výslovně náboženskými otázkami. Většina je naopak zaměřena „světsky“ a mají charakter návodu k některé lidské činnosti. A právě tyto obsáhlé návody (takzvané „technologie“) scientologové mohou po zakoupení licence využít v podnikání, nejčastěji v oblasti psychoterapie, školství a vzdělávání dospělých, protidrogové prevenci a léčbě drogové závislosti nebo ve školení manažérů a obchodníků.
Všech těchto, a ještě i dalších oborů se totiž spisy L. Ron Hubbarda týkají. Vznikaly postupně během jeho života na základě jeho ambicí (například přinést řešení duševních potíží nebo vyřešit hrozbu radiace pro lidský organismus) i na základě jeho potřeby řešit momentální naléhavé problémy, které s sebou rozvoj jeho hnutí přinášel. Tak už u zrodu jeho hnutí stála dianetika, alternativní psychoterapeutická metoda, která podnítila vznik a úspěch Dianetických center. Dianetika je popsána ve stejnojmenné Hubbardově knize z roku 1950 a v dalších spisech. A protože základem postupu v dianetice je studium Hubbardových spisů, napsal Hubbard další texty, v nichž jsou obsaženy tzv. studijní technologie. Kromě studia dianetiky je ale scientologové mohou uplatnit i ve svém podnikání ve školství, pedagogickém poradenství nebo ve výuce jazyků. Kromě toho Hubbard rád vystupoval v roli největšího jaderného fyzika všech dob a v jeho textech, týkajících se důsledků jaderného ozáření, je obsažena technologie tzv. purifikace (očišťování), která má eliminovat zdravotní důsledky radiace. Také tuto technologii je možné zpeněžit: spíše než v případě radiace se ale purifikační program od 60. let uplatňuje v boji proti drogám. A protože bylo třeba, aby Hubbard na dálku řídil svoje rozrůstající se hnutí, vzniklo další množství jeho textů: jejich obsahem jsou tzv. administrativní technologie.
Právě administrativní technologie mohou poskytnout příklad podnikatelského využití „svatého textu“. Formálně jsou tyto texty psány jako dopisy pod hlavičkou Hubbardova úřadu komunikace (Hubbard Communication Office, HCO). Některé z nich vznikly na moři v době, kterou Hubbard trávil v mezinárodních vodách. I to přispělo k tomu, že všechny své instrukce vydával písemně a své manažerské, řídící a obchodní způsoby musel detailně popsat. Tak administrativní technologie vznikly. Scientologové je mají i po Hubbardově smrti k dispozici v obsáhlé třídílné knize „The Management Series“ (vydalo nakladatelství scientologických spisů „New Era Publishing“). K používání administrativních (a jakýchkoli jiných Hubbardových) technologií si musí zájemce zakoupit licenci. Vlastní je scientologická organizace Religious Technology Center (RTC), která tím pádem stojí na samé špici pyramidy scientologického hnutí. Předseda správní rady RTC, David Miscavige (*1960), je nástupcem Hubbarda v čele hnutí a uznávaná hlava všech scientologů.
Po nákupu licence mohou scientologové uplatnit administrativní technologie dvojím způsobem. Jednak je sami používají v podnicích, které zakládají. Tyto podniky ale nebývají vždy úspěšné: například v Česku vzniklo v 90. letech více než deset realitních kanceláří; úspěšná (a dodnes fungující) je jediná, a to ta, která řízení Hubbardovými manažerskými zásadami brzy opustila. Daleko úspěšnější jsou scientologové tehdy, když tyto technologie prodávají jiným firmám ve formě poradenství, personalistiky, školení, motivačních seminářů apod.
Budova firmy Business Success v Praze na Chodově. Otevřena byla roku 2007. Foto: autor.
Personalistických a poradenských podniků, nabízejících Hubbardovy administrativní technologie, působí v Česku několik (Hubbardova akademie administrativy, Performia, Bernhard Schmitt). Pozoruhodný úspěch z nich vykazuje podnik Business Success. Firma sice vznikla už roku 1880 ve Vídni a roku 1992 otevřela pobočku v Bratislavě, ale teprve v Praze začala od roku 1996 skutečně slavit úspěchy. Pobočka v Brně se pak uchytila roku 2000, naopak vybudování poboček v Pardubicích, Ostravě ani Opavě se nezdařilo, ale i na těchto místech pořádá firma přednášky a semináře. V současnosti je v provozu pobočka v Plzni. Kritický popis jednoho ze seminářů, které na základě administrativních technologií firma poskytuje, a jeho zasazení do kontextu administrativních technologií, je zde. Představení jednoho ze zakladatelů pražské pobočky a současného majitele a ředitele firmy Business Success Ing. Rastislava Zachara (*1969) je zde nebo zde.
Scientologové přikládají úspěch svého podnikání mimořádné kvalitě Hubbardových technologií. Kritické seznámení s technologiemi nevyznívá tak jednoznačně. Zdá se, že je to spíše víra v dokonalost těchto textů, co způsobuje úspěch některých firem scientologů, když se myšlenky a postupy těchto textů snaží přesně a doslovně uplatnit. Ačkoliv to není možné změřit, z pozorování vyplývá, že tato víra silně motivuje scientology k nadšení a úsilí, a dokonce je až nutí prokázat, že technologie (a s nimi i celé Hubbardovo náboženství) jsou správné a pravdivé. Ostatně, je to právě víra v technologii, která přivede některé scientology k investici do nákupu licence. I tato investice je pak motivační silou k tomu, aby scientolog prokázal, že technologie opravdu fungují. Scientologické hnutí je možná unikátní náboženství v tom, jak dokáže víru svých členů ve „svatá písma“ svého zakladatele bezprostředně kapitalizovat.
Zatímco v případě radžníšismu není pochyb o tom, že toto náboženství vzniklo kvůli Imigračnímu a naturalizačnímu úřadu Spojených států amerických (více o tom zde), se Scientologickou církví to tak jednoduché není. Její vznik byl možná také motivován snahou vyhovět představě amerického úřadu, v tomto případě Federálního daňového úřadu (IRS), ale Scientologická církev na rozdíl od radžníšismu skutečně existuje a funguje, byť je toto fungování v rámci scientologického hnutí okrajové. (Česká prezentace dianetiky a scientologie je zde.) A roku 1993 přisoudil Scientologické církvi daňovou úlevu i IRS.
Scientologické hnutí vzniklo ve Spojených státech roku 1950 jako hnutí praktikantů alternativní psychoterapie, zvané dianetika, a to na základě stejnojmenné knihy s podtitulem Moderní věda o duševním zdraví. Jejím autorem byl spisovatel brožur a knih v žánru science-fiction a pulp-fiction Lafayette Ronald Hubbard (1911–1986). Po počátečním velkém úspěchu „dianetického auditingu“ se tato sebezlepšovací metoda dostala do úzkých: odborná kritika byla zdrcující, a Dianetickým centrům se proto ztráceli klienti hned v počátku jejich existence. A tehdy, na přelomu let 1953 a 1954, vznikla Scientologická církev (první organizace byla zaregistrována ještě pod jiným jménem v prosinci 1953). O této transformaci psychoterapie na náboženství sdělují podrobnosti jen autoři, kteří jsou z různých důvodů ke scientologickému hnutí kritičtí, až nepřátelští.[1]
Jeden z nich, Gerard Armstrong (*1946), vydal pro účely soudního jednání ve svém sporu se Scientologickou církví přísežné prohlášení, v němž kromě jiného uvedl: „Hubbardův trik, jak se vyhnout právní odpovědnosti za podvodné sliby, spočíval v označení scientologie za ’náboženství‘.“[2] Také zakladatelův syn Lafayette Ronald Hubbard, Jr., který si v dospělosti po rozchodu s otcem změnil jméno na Ronald DeWolf (1934–1991), vydal u soudu svědectví: „Můj otec vždy trval na tom, že scientologie a auditing mají být založeny čistě na vědě a nikoli na náboženském přesvědčení nebo víře. Běžně jsme slibovali ’vědecké záruky‘ a tak jsme distribuovali literaturu. To byla vždy běžná praxe. Můj otec a já jsme stvořili ’náboženskou fasádu‘ jenom kvůli daním a abychom se vyhnuli tvrzením o podvodu. Skoro vždy jsme říkali téměř každému, že scientologie je opravdu věda, a ne náboženství, a že náboženská fasáda byla stvořena kvůli jednání s vládou.“[3]
Svědectví Roberta M. Harta je podobné: „Od dubna 1975 do dubna 1976 jsem měl na starost vztahy s veřejností ve scientologické sektě v Denveru v Coloradu. Byl jsem mnohokrát v televizi a v rádiu, abych propagoval scientologii. … Byl jsem si intenzivně vědom, že nejsme ani trochu náboženství v obecně přijímaném smyslu tohoto slova. Obecně v praxi scientologické sítě ale existovala přetvářka, a to v zesměšňování ’nedělních služeb‘, při nichž se objevoval ’pastor‘ v černém úboru a farářském kolárku katolických kněží a plácal pseudo-nábožensky znějící klišé. Nic z toho jsem neviděl, že by se v sektě praktikovalo. Když bylo třeba posílit náboženský dojem sekty, byl vytažen podivný kříž, intelektuální dítě L. Rona Hubbarda, oprášen a vystaven. To byla fasáda. Ostřílení scientologové se této maškarády obvykle neúčastnili kromě případů, kdy dělali křoví, aby vytvořili dojem farníků na bohoslužbě, a to jenom tehdy, když se očekávala velká návštěva veřejnosti.“[4]
Na základě těchto a dalších svědectví zastává nemalá část veřejnosti názor, že Scientologická církev je jen nástrojem, jak zajistit vysoké příjmy a právní ochranu výnosnému podnikání, jehož základem je oklamání klientů a manipulace s jejich myslí (více o těchto postojích například zde).
Nemusíme ale zůstávat v prostředí Spojených států, kde je diskuse o scientologickém hnutí místy opravdu bouřlivá. Pro Scientologickou církev v Česku vykonával funkci dobrovolného kaplana po řadu let muž, který jako odpadlík od této organizace řekl 1. března 2015 pro pořad radia Wave: „Církev [scientologická], to je velká bublina. Má to církevní znaky … vyznání víry … to je jenom plkání. Neznám jediného člověka ve scientologii, který by se toho držel.“ Pořad je dostupný zde.
Proti těmto svědectvím stojí existence Scientologické církve a všeho, co k církvi patří: vyznání víry, obřadů (svatebních – je popsán zde – a dalších), bohoslužeb (tzv. neděleních služeb, je popsána zde), dobrovolných duchovních – kaplanů, etických pravidel, a dokonce i charitativních aktivit. Na tomto základě vznikla řada odborných pojednání o Scientologické církvi,[5] které náboženskou stránku scientologického hnutí chápou jako fakt, který je třeba odborně popsat, a vyhnout se přitom mravním soudům o jeho účelu a o jeho autentičnosti. Jak to vyjádřil například Régis Dericquebourg: „Ať už je to náboženství, nebo ne, scientologie je společenský jev a jako takový musí být studován bez jakéhokoli předsudku.“[6]
Poznámky:
[1] Podrobně o okolnostech vzniku Scientologické církve: ATACK, Jon, A Piece of Blue Sky. Scientology, Dianetics, L. Ron Hubbard Exposed, New York: A Lyle Stuart Book 1990, str. 137–145.
[2] Affidavit of Gerald Armstrong, 19. 3. 1986, Suffolk, Massachusetts, USA, str. 44, odst. 54.
[3] Affidavit of Ronald DeWolf a.k.a. L. Ron Hubbard junior, United States District Court for the District of Massachusetts, 1979. Civil Action No. 79-2491, dostupné zde.
[4] Reuben Hart aka Robert M. Hart, svědectví na podporu žaloby Lawrence D. Wollersheima na Scientologickou církev, Norwalk, Kalifornie, 1. 3. 1990, dostupné zde.
[5] Např. MELTON, J. Gordon, The Church of Scientology, Salt Lake City: Signature Books 2000; URBAN, Hugh B., The Church of Scientology. A History of A New Religion, Princeton: Princeton University Press 2011.
[6] DERICQUEBOURG, Régis, „How Should We Regard the Religious Ceremonies of the Church of Scientology“, str. 166, in: LEWIS, James R. (ed.), Scientology, Oxford University Press 2009, str. 165–182.
Náhledová fotografie Vilen Avanesova, Alexandra Parkova a Arsena Avanesova: Religion New Service.
