www.r-factor.cz: málo známé informace o scientologické církvi (sektě) a jejích aktivitách jako jsou Dianetika, LITE, PERFORMIA, Business Success, BASIC...

ZA MOSTEM JE XENU

Margery Wakefieldová: zážitky bývalé členky scientologické sekty

Kapitola 2: Tvoje jehla plave!

 

Když jsem se druhý den probudila, nebyla jsem si jista, zda se události minulé noci opravdu stali nebo to byl jen prapodivný a zamotaný sen. Odpověď jsem zjistila krátce po obědě, když přišla Julie s E-metrem v ruce.

Měřák byl o něco věčí než krabice od doutníků. Byla to krabice s víkem, které bylo na bocích připevněno dvěma úchytkami.

Posunuli jsme stůl doprostřed pokoje a Julie začala "nastavovat" (set up) svůj E-metr.

Sejmula z něj vrchní víko a připevnila ho úchytkami k zadní straně měřáku, takže ho pak mohla postavit do svislé polohy ukazatelem k sobě. Na čelní straně přístroje byla vidět velká stupnice a tenká ručička měřícího přístroje, která v klidu byla na levé straně. Julie říkala, že mám během "sezení" sedět naproti ní u stolu tak, abych neviděla na stupnici měřícího přístroje.

Jen "auditor" se může dívat na ručičku a vidět, která část mé mysli právě pracuje, vysvětlila mi.

Jehla-ručička e-metru.
Jehla (ručička) e-metru. "Plave", pokud se pohybuje volně po celé stupnici.

Nejprve mi chtěla ukázat, jak měřák funguje. Když jsem se postavila vedle ní, vyndala z kabelky dvě malé plechovky a připojila na ně kablíky od E-metru a podala mi je. Pak přístroj zapnula. Když otáčela jedním knoflíkem, ručička se pomalu vznesla do středu stupnice a přešla až na její protilehlou stranu a opět se vracela doleva.

"Tvoje jehla plave," oznámila mi Julie.

"Co to znamená?", zeptala jsem se, když jsem sledovala pomalé kývání ručičky.

"No když ručička jen tak plave z jedné strany na druhou bez přerušení, jako teď, znamená to, že se právě ve tvé reaktivní mysli nic nerestimuluje. Ukáži ti, co to znamená. Sleduj stupnici," přikázala mi.

Náhle se Julie natáhla a rychle mne štípla do ramene.

"Au!" vykřikla jsem. To jsem nečekala.

Ale jakmile mne štípla, viděla jsem, že ručička prudce zamířila k pravému konci stupnice. Já jsem se přitom ani nepohla.

"Nyní," řekla Julie nahlas, "si vzpomeň na to štípnutí."

Když jsem se v myšlenkách soustředila na bolest v rameni, viděla jsem, že ručička opět zamířila k pravé části stupnice.

"Vidíš, ručička reaguje na tvé myšlenky," vysvětlila Julie. "Používáme ji při auditingu, protože dokáže "vidět" pod úroveň lidského vědomí. Když ti dávám otázky, měřák mi ukazuje tvé podvědomé reakce. I ty, které si možná ani neuvědomuješ.

"Takže tento stroj ti pomáhá číst mé myšlenky," zasmála jsem se. "Úžasné!" Vzpomněla jsem si, jak mi celá představa E-metru připadala směšná před pár týdny na přednášce a jak jsme se celou cestu domů smáli. Teď mi to jaksi směšné nepřipadalo. Julie mi to vysvětlila a dávalo to smysl.

"Jsi připravena začít?" zeptala se mne Julie a ukázala na židli naproti ní. Z obálky, kterou držela, vyndala pár listů čistého papíru a několik tužek a položila je na stůl, napravo od E-metru.

"Ano. Co mám dělat?" těšila jsem se na dobrodružství, které se přede mnou rýsovalo.

"Drž ty plechovky. Měj ruce na kolenou a pokud možno, snaž se jimi nehýbat. Dám ti pár otázek o tobě a uvidíme, co to udělá."

"Tak," upřeně se na mně zahleděla a občas se podívala na ukazatel přístroje. "Řekni mi o tvých záchvatech úzkosti."

"Začalo to asi před rokem, po Billově smrti. Jednoho dne jsem šla po ulici a najednou na mne přišel ten strašný pocit hrůzy, začalo to někde u žaludku. Prostě jsem najednou cítila strach, jakoby se mělo stát něco hrozného. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se nedokázala ani pohnout. Jen jsem stála. A potom to přešlo. Ale po čase to přišlo znovu a znovu ... Nevím, je to jako bych se něčeho bála, ale nevím čeho."

"OK," řekla Julie, "to je v pořádku." Když mluvila, psala něco na papír. "Použila jsi slovní spojení 'pocit hrůzy'. Tak si to teď projdeme."

"Projdeme?" Další slovo použité neobvyklým způsobem.

"No, to znamená, že jdeme použít dianetické techniky k tomu, abychom se dostali k základům toho pocitu hrůzy. Když se dostaneme k prvnímu případu, kdy jsi měla tento pocit, a když si dokážeš znovu vybavit tuto nejdávnější událost, ten pocit by měl přestat a už by se neměl nikdy opakovat."

"A jak zjistíš, zda to byla ta první událost?" zajímalo mne.

"To uvidím na e-metru. Když dosáhneš nejranější událost, ručička se pohne určitým způsobem. Tak, začínáme!" řekla Julie a nastavila knoflíky na měřáku.

Podívala se na mne a nahlas řekla: "Najdi událost, která obsahuje pocit hrůzy."

"Ano," zamyslela jsem se. "Včera. Těsně před recitálem. Začala jsem se bát. Měla jsem pocit, že se stane něco hrozného."

"OK," řekla Julie. "Jaký je datum té události?"

"Včera," odpověděla jsem.

"V pořádku. Jaká je délka té události?"

Zamyslela jsem se. "Trvalo to jen pár minut. Asi patnáct minut."

"OK. Zavři oči. Jdi na začátek té události a prohlédni si ji až do konce. Pak mi řekneš, co se stalo."

Zavřela jsem oči a následovala její pokyny. "Viděla" jsem včerejší události ve své mysli velmi jasně.

"V pořádku. Jsem tam," řekla jsem a popsala jí tu událost.

"A teď se ta událost vymazává nebo je stále zřetelnější?" zeptala se.

"Myslím, že je zřetelnější," řekla jsem se zavřenýma očima.

"V pořádku. Teď se tě budu ptát, zda je nějaká dřívější událost, obsahující pocit hrůzy."

"Ano, je. Měla jsem tento pocit minulý týden při hodině." Oči jsem měla stále zavřené a představila jsem si učebnu.

"OK. Teď jdi na začátek té události," přikázala mi Julie. Potom mi kladla ty samé otázky o datu a trvání "té události". Opět jsem si dokázala na její příkaz učebnu jasně představit. Známý pocit hrůzy se mi začal šířit ze žaludku do celého těla. Začínala jsem mít ten známý pocit paniky.

"Je to zřetelnější?" zeptala se Julie potichu.

"Myslím, že ano. Začínám se opravdu bát."

"OK. Teď se vrať v myšlenkách zpět a podívej se, zda bys dokázala najít okamžik, kdy jsi měla tento pocit hrůzy poprvé."

Se zavřenýma očima jsem hleděla do prázdnoty a znažila se plnit Juliin příkaz.

"Nevidím nic," čestně jsem přiznala.

"OK. Uvolni se a dívej se, zda ti něco nepřijde na mysl. Nemusí to dávat smysl. Jednoduše cokoli. Hledej první okamžik, kdy jsi cítila hrůzu."

Náhle jsem v myšlenkách uviděla obrázek nohy. Drobnou nožičku. Potom ruku. "No, vidím nohu. Ale nedává to to žádný smysl. Vidím jen tu nožičku. A ruku. A cítím strach. Nevím, co se děje." Podívala jsem se vystrašeně do tmy, chtěla jsem uvidět více.

"V pořádku. Jdi na začátek té události a řekni mi, až tam budeš."

"Jsem tam," řekla jsem nejistě.

"Prohlédni si tu událost až do konce a pověz mi, co se stalo."

"No, vidím tu nožičku a ruku a ta ruka tahá tu nožičku. Drží miminko dolu hlavou a plácá ho. Je to miminko, které se právě narodilo. A bojím se. Opravdu se bojím. Cítím se jako bych nevěděla, co se děje."

Julie se na mne s očekáváním podívala, ale mlčela.

"To jsem já, že? Na tom obrázku jsem já. Když jsem se narodila. Když jsem měla strach." Otevřela jsem oči a podívala se přímo na Julii. Chtěla jsem nějaké potvrzení. Ale ona se na mne jen dál dívala, jakoby očekávala něco jiného. Ale co? Opět jsem zavřela oči.

A tehdy jsem si všimla, že ve mně hrůza odeznívá a já jsem se ocitala ve stavu hlubokého uvolnění. Obrázek v temnotě vybledl, byl stále menší. A pak se začalo dít něco neočekávaného. Otevřela jsem oči a podívala se přímo na Julii. Najednou jsem se začala smát. Celkem bezdůvodně jsem se začala smát jakobych právě zaslechla ten nejlepší vtip na světě. Ten smích jsem nemohla zastavit, jakoby přicházel hluboko z mého nitra.

Julie tam jen seděla a dívala se na mne s nehybným výrazem, bez úsměvu, očividně se nepřidala k mému záhadnému veselí.

Když jsem vystřízlivěla, Julie na mne dále jen upřeně hleděla a potom slavnostně oznámila: "Chci ti oznámit, že tvoje jehla plave. Toto je konec sezení. Můžeš odložit plechovky."

"To je vše? To je doopravdy celé? Chceš říci, že mé záchvaty úzkosti se vyléčily?"

"No, musíš počkat a uvidíš. Mohou v tom být zapletené i jiné pocity. Počkej a uvidíš," odpověděla Julie, když vypínala měřák. Sebrala listy papíru a začala vše balit. "Teď tě chci vzít do centra. Pojď se mnou. Musíš jít ke zkoušejícímu (examiner)." Odjeli jsme ke starému domu nedaleko univerzity. Můj pocit euforie z tajemného sezení stále přetrvával.

Když jsme vešli do domu, nasměrovala mne do místnosti napravo. Nápis na dveřích hlásal: "Zkoušející". Uprostřed místnosti byl stůl s E-metrem. U stolu seděl mladík, věkem asi středoškolák, a ukázal mi na křeslo naproti němu.

"Zdvihni plechovky," přikázal mi, podíval se na měřák a nastavil knoflíky. Potom se podíval na mne a slavnostně řekl: "Děkuji. Tvá jehla plave. Můžeš položit plechovky." Potom se usmál. "Po každém sezení musíš přijít sem, ke zkoušejícímu," vysvětlil mi, když si všiml mého zmatku.

"Proč?" zeptala jsem se.

"Protože když tvá jehla nebude plavat, nebo tónová ručička ukáže příliš vysoko," řekl a ukázal na jeden z větších knoflíku na měřáku, "budeš možná muset jít přímo na kontrolní sezení. Aby se napravilo to, co se předtím nezvládlo. To je vše. Ale teď jsi v pořádku. Tvá jehla plave po celé stupnici."

Spokojeně se na mne podíval. Pak vstal a já jsem s ním vyšla na chodbu k Julii. Mladík jí dal papír a rychle zmizel v další místnosti.

"Pojďme. Chci, aby ses se všemi seznámila."

Přešli jsme do obýváku, kde sedělo několik lidí, a vypadali, že na něco čekají. Připomínalo to čekárnu u doktora.

Julie mne představila starší ženě, která seděla u stolu plného papírů.

"To je Rita," řekla Julie a žena se na mne usmála. "Rita je ředitelkou centra." Potom se obrátila k několika lidem, kteří seděli na pohovkách uprostřed pokoje. Všichni byli zhruba v mém věku nebo o něco starší.

"Margery měla právě své první sezení," oznámila Julie vítězně.

"Ach! To je super! Blahopřejeme," někteří z nich přišli ke mně, objímali mne a potřásali mi rukou.

"Stačí se na tebe podívat a vidím, že to byl úspěch," usmívala se na mne starší paní a když vstala, chytila mne za ruku. "Teď pojď, já tě provedu po centru. Přihlásíme tě na Komunikační kurz."

"Jaký Komunikační kurz?" Ale moje otázka vyzněla naprázdno, když mne začala dále představovat. Objímali mne další lidé. Cítila jsem se jako vážený host. Odpověděla jsem jim na přátelské úsměvy a vřelá blahopřání. Nikdy jsem neviděla tolik očividně šťastných lidí. Jakoby byli všichni nadrogovaní, ale měli jasné a přímé oči a byli bdělí a uvolnění, což vylučovalo možnost drogy.

Julie řekla, že musíme dostat "C/S", než budeme moci dále auditovat.

Vysvětlila mi, že kdosi nazývaný supervizor musí zkontrolovat poznámky, které si dělala na našem sezení a napsat jí pokyny pro další sezení. Tato napsaná stránka pokynů se jmenuje "C/S".

Vysvětlila mi, že ostatní lidé v obýváku jsou buď auditoři anebo jejich "preklíři" a že i oni čekají na "C/S", než budou moci pokračovat v auditingu.

"Poslouchej," řekla mi Julie. "Mám ještě nějakou práci. Co kdyby ses tu zastavila dnes večer okolo sedmé a uvidíme co dál? Sejdeme se u předního vchodu."

"OK. Děkuji." Jak jsem šla ke dveřím, uviděla jsem v předsíni viset plakátek s obrázkem Země. Byl nakreslen pastelkami a pod ním nápis černými písmeny: "Kdyby bylo do konce světa jen sedm dní, co by jsi udělal?"

"Zvláštní," pomyslela jsem si, ale rychle jsem to pustila z hlavy.

Když jsem kráčela domů, zdálo se mi vše o něco výraznější. Připadala jsem si neobyčejně bdělá, vnímala jsem ostré, metalizované barvy aut zaparkovaných podél ulice, neobyčejnou živost listů na stromech. Několikrát jsem už na večírku kouřila marihuanu a toto bylo nápadně podobné zvýšenému vnímání, jako když jsem byla "zhulená" z trávy. Vše vypadalo jaksi živější.

Když jsem přišla domů, šla jsem do koupelny a podívala se do zrcadla. Něco upoutalo mou pozornost. Když jsem se viděla v zrcadle, náhle jsem pocítila příval euforie. Kdesi hluboko ve mně rostla myšlenka a prodírala se na povrch jako bublina.

"Toto nejsem já." Ta myšlenka mě zároveň mátla i těšila. Moje mysl letěla vpřed, jak jsem se pokoušela zachytit nějaký duševní pořádek. "Toto nejsem já." A znovu jsem se podívala do zrcadla a do svých očí.

"Toto je mé tělo. Ale to nejsem já. Já jsem jiná. Mají pravdu. Já nejsem mé tělo, já jsem cosi jiného. Jsem jiná než moje tělo." Měla jsem pocit, jakoby okolo mne všechno vybuchlo. Zdálo se mi, jakoby okolo mne právě vybouchly stěny. Podívala jsem se kolem. Nic se nepohnulo. Co to bylo za výbuch? Bylo to šílené!

Rozhodla jsem se vrátit do toho domu. Musela jsem s někým mluvit. Něco se se mnou dělo.

Když jsem kráčela, všimla jsem si, že barvy okolo mne jsou stále neobyčejně ostré. A stále jsem měla pocit euforie. Cítila jsem se, jako bych měla každou chvilkou vybuchnout na milion drobných částeček.

Vyšla jsem po schodech a vešla do domu. Viděla jsem, že Rita s někým hovoří v obýváku. Uviděla mne a rychle za mnou přišla.

"Co se děje?" položila mi ruku na ramena.

"Nevím. Měla jsem právě velmi zvláštní zážitek." Řekla jsem jí o ostrých barvách, co jsem viděla cestou domů, o myšlenkách, když jsem se dívala do zrcadla, a o zvláštním výbuchu.

"OK. Musíš jít zase za zkoušejícím a zopakovat mu přesně to, co si mi právě řekla. To je OK," podívala se na mne uklidňujícím pohledem a usmála se. "Neboj se. Stalo se to i jiným. Jdeš kupředu jen trošku rychleji, než je to běžné. To je vše."

Nevypadala znepokojeně.

Mladík, zkoušející, mne opět nechal posadit se ke stolu s E-metrem a já jsem mu zopakovala to, co jsem řekla Ritě. Cítila jsem se při tom nějak rozpačitě.

Když jsem mluvila, psal si poznámky. Potom se dlouhou chvíli díval na ukazatel E-metru, pak se podíval na mne a bezvýrazně řekl: "Tvá jehla plave. Můžeš jít a počkat v obýváku."

Tak jsem šla a sedla si ve vzdáleném konci pokoje. Ostatní lidé v místnosti byli zabráni do čtení nebo tichých osobních rozhovorů, takže jsem tam jen seděla a uvažovala, na co vlatně čekám.

Za půl hodiny se mladík objevil v chodbě. V ruce držel papírové desky. Potom velmi nahlas vykřikl: "To stačí! Margery právě dosáhla stav key out Clear!"

Pokoj najednou ožil. Naráz se na mne každý díval a tleskal. Všichni se usmívali.

"Vyprávěj, vyprávěj!" křičeli všichni za rytmického potlesku. "No," zakoktala jsem se, celá červená z takové nečekané pozornosti. "Cítím se opravdu dobře. Nejsem si jistá, co se stalo, ale cítím se super."

Potlesk pokračoval. Nakonec zazněl z chodby Ritin hlas. "OK, všichni. Stačí. Můžete se vrátit ke svému čtení."

Potlesk přestal zrovna tak náhle, jako začal a každý se vrátil ke své práci. Julie a Rita vešli do místnosti. Obě se smáli, když ke mně kráčeli. Musela jsem se tvářit velmi zmateně.

"Co to proboha znamená, key out klír?" podařilo se mi vykoktat.

"To znamená," odpověděla Julie, "to znamená, že si právě dočasně dosáhla stav Clear. Někdy se reaktivní mysl dočasně vypne a tehdy se člověk cítí, jakoby byl opravdový Clear. Nemohu uvěřit, že se ti to stalo po jediném sezení!"

"Margery," Rita viděla, jaká jsem stále zmatená, "jediný způsob, jak se doopravdy stát Clearem je projít všechny stupně Scientologie, které vedou ke Clearovi." Přivedla mne k velkému schematu na zdi, které bylo vytištěno červenou barvou. Nahoře měl velký červený nadpis "MOST K ABSOLUTNÍ SVOBODĚ" (THE BRIDGE TO TOAL FREEDOM). Na schematu byly řádky složené z malých čtverečků a já jsem hned pochopila, že každý řádek schematu znázorňuje jinou úroveň v Scientologii.

Most k absolutní svobodě.
Max. velikost Mostu k absolutní svobodě.

"Tady jsi ty," ukázala Rita na nejnižší úroveň, "a zde je klír," ukázala na úroveň kdesi v polovině diagramu. "Musíš zvládnout všechny úrovně mezitím, aby si se stala skutečným klírem. Ale když už jsi dosáhla stav key out Clearr, obávám se, že tě už může auditovat pouze ten, kdo je Clear nebo ještě výše," ukázala na úrovně nahoře na schematu.

"A Julie?" podívala sem se na Julii, která tam stála bez jediného slova.

"Julie není Clear, takže tě už nemůže auditovat. Mimo mne tu už žádný Clear není. Já jsem Clear, ale nemám technický výcvik, takže tě také nemohu auditovat."

"A co mám tedy dělat?" cítila jsem se ještě více zmatená.

"Obávám se," podívala se na mne Rita se širokým úsměvem, "že budeš muset jít do Los Angeles, abys mohla pokračovat v auditingu. Přerostla si naše schopnosti pomáhat ti."

"Já ale nemohu jít do Los Angeles. Chodím do školy. Tady." Podívala sem se na obě bezmocně.

"Margery," řekla Julie pomalu, "musíš se rozhodnout. O Scientologii toho ještě mnoho nevíš. Jde mnohem dál než cokoli, co si dokážeš představit. Podívej na tyto horní úrovně." Ukázala na úroveň těsně nad Clearem.

"Toto jsou úrovně OT. Když se na ně dostaneš, dosáhneš takových stavů mysli, o kterých předtím lidé pouze snili. A když půjdeš do L.A., můžeš se sama stát auditorkou. To je jen začátek tvého velkého dobrodružství. Tato hra nemá hranice. Neexistuje problém, který by auditing nevyřešil."

"A mimo to," pokračovala, "neříkala jsi mi, že chceš pomáhat lidem? Nic jiného neudělá tolik, co by si mohla udělat, když se staneš auditorkou. To je ta nejmocnější věc na celém světě. Dokonce v celém vesmíru. Pouvažuj na tím."

Hlava se mi točila. Los Angeles? Přemýšlela jsem o svém současném životě v Ann Arbor. Něco se změnilo. Práce v kavárně i škola vypadali dost nudně v porovnání s věcmi, které jsem zažila během posledních dvou dní. Bylo to dobrodružství. Co jsem mohla ztratit? A i kdyby to nevyšlo, vždycky se mohou vrátit.

Rozhodla sem se. Podívala sem se na Ritu a Julii.

"OK. Půjdu. Půjdu do L.A."

"Výborně!" stiskla mne Julie v náručí. "Z tohoto děcka vyroste Clear!"

"OK," řekla Rita. "Musíme zařídit pár telefonátů. Pojďme na to." Pyšně se na mne podívala: "Máš před sebou úžasné dobrodružství. A slibuji ti, že už nikdy nebudeš taková, jako předtím."

Nikdy se asi nedozvěděla, jakou pravdu v té chvíli vyslovila.

*

Scientologické výrazy:

CASE SUPERVISOR (C/S) = supervizor případu, dohlížející na případ

JEHLA ručička na měřícím přístroji E-metru, scientologové jí říkají jehla, z angličtiny "needle". Říká se např. "tvoje jehla plave", což znamená, že se ručička volně a klidně pohybuje zleva do prava a zpět.

KEY OUT CLEAR key out = odemknutý; toto není skutečný stav Clear (tedy bez reaktivní mysli), ale dlouhodobá situace, kdy na člověka nemá vliv reaktivní mysl - podvědomí

CENTRUM zkrácený výraz pro Dianetické centrum; používá se i v ČR. Používají se i zkratky ať už s anglickou ("dý sí") či českou výslovností. Pokud tedy jde někdo v scientologii do centra, obvykle jde do budovy DC, se středem města to nemá nic společného. V pozdějším textu se "centrum" bude vyskytovat i pro zkrácené označení pokročilejší scientologické organizace pro umělce, Celebrity Centrum. Scientologickým organizacím se také říká zkráceně "org".

© 2008-2011 www.R-FACTOR.cz / aktualizováno 31.07.2011

DOPORUČUJEME
Logo Rolling Stone

UVNITŘ SCIENTOLOGIE

REPORTÁŽ

časopisu Rolling Stone popisuje Scientologickou církev, její nápravné programy a ideologickou indoktrinaci.

@

Galaktický krutovláce Xenu.

ZA MOSTEM JE XENU

KNIHA

popisuje život v sektě. Jak se Margery dostala k scientologům a jak přišla téměř o všechno; o peníze, iluze a málem i o svou rodinu a život.

@

Ilustrace k filmu 1984 podle románu Goerga Orwella.

GEORGE ORWELL, 1984

FILM

natočený podle Orwellova románu 1984. Hubbard v jedné přednášce řekl, že takto by vypadal svět při tajném používání scientologie.